1.12.2024

Dnes jsme do útulku přijali pětiletého klučíka, který je nechtěným dědictvím. Tak to bohužel chodí.. :-( Už jsem si kolikrát říkala, že majetek lidi jako dědictví rádi přijmou, zvířata jsou dědictví nechtěným a že by bylo fajn, kdyby měli povinnost ze zákona, když už nemají tu morální, ze o zvíře postarat. Když berou majetek, tak se vším všudy. A když už si zvíře nemohou ponechat, že by měli mít povinnost, když už nemají tu morální, jak bylo již zmíněno, alespoň do konce života zvíře zaopatřit finančně. 

Takhle se to dobře řeší... Telefon nebo zpráva: "Máme zvíře po mamince, v rodině jsme se snažili najít pro něj umístění (to je ještě ta lepší varianta - pozn.), ale nepodařilo se. Jaké jsou podmínky umístění i vám do útulku? 

- odpověď: žádné.. přijmeme každou fretku. 

- kdy můžeme přijet? 

- po dohodě kdykoliv. 

- dobře. přijedeme zítra. 

A tak se tu ocitl Maxík.. s pytlíkem graulek. 

Údajně všechny v rodině kousal. 

Tak jsme k němu také tak přistupovala. Maxík šel do výběhu, kde byl docela v pohodě. Hodně spal.. jasně, je to starší kluk. 

Po cca 14ti dnech mu došlo, že je něco jinak, než na co je zvyklý, a přistoupil ke změně "po fretčím"... tzn. že přestal jíst. 

Takže nastoupila "kamarádka" kaše a stříkačka. Naštěstí Maxík kaši papkal s chutí, neplival, nebránil se, a nezvracel. Šel do teplíčka, aby nemusel plýtvat energií na teplo a také dostával o to více mazleníčka. Maxík vůbec nekouše, je to naprosto pohodový feťák, sice starší, ale naprosto úžasný. 

Už papká zase sám a je připravený si najít nový domov, kde by mohl žít spokojeně v lásce několik dalších let :-)