Lumpík Sárinka

Vše to začalo tím, že se ztratil mé dceři králíček Felix. Slzavé údolí nebralo konce a dodnes dcera občas přizná,  že se jí o něm zdá. Tak že nastalo rozhodování, kdo že nahradí našeho dosavadního člena rodiny Felixe. Pejska jsme jednoznačně zavrhnuli, protože nám bylo jasné, že ranní venčení by po pár týdnech zůstalo na mně a manželce. Po přečtení spousty článků a informací na netu o různých  zvířátkách padla volba na fretku protože jak se píše až dvacet hodin denně spí. Protože jsme všichni téměř celý den v práci nebo ve škole zdálo se nám to jako ideální. Na základě všech možných informací jsme posoudili všechna pro i proti, a byli přesvědčeni, že jsme na fretku připraveni. Dnes po dvouletých zkušenostech  musím přiznat, že jsme připraveni  úplně na vše nebyli.

 Dcera ale byla touhou po fretce úplně posedlá a tak jsme  začali hledat fretčí miminko. Trvalo to téměř dva měsíce (pro dceru neskutečně dlouho) než jsme našli na inzerát pána, který nabízel fretčí holčičku. Tady byl první zádrhel, který mi docvaknul až později, když jsem si dal všechny souvislosti dohromady. Pán byl zřejmě „velkochovatel“ (i když bych mu nerad křivdil), což jsem zjistil až později když jsem nacházel jeho inzeráty na fretky různě po netu. Nicméně jsme se s pánem (vlastně nám nikdy neřekl ani jméno) mailem domluvili na předání a nastal den „D“ kdy dcera nemohla ani dospat. Vzali jsme auto a vyrazili 100km pro freťulku.  Setkali jsme se dle dohody s pánem na parkovišti u benzinky v domnění,  že pak nás vezme k sobě pro drobečka. Ale to byl další kamínek do mozaiky, kterou jsem si potom postupně skládal. Pán přivezl přepravku plnou malinkých drobečků a ať prý si vybereme kterou a kolik jich chceme. Dceři jsem tehdy řekl ať si vybere tu která ji padne první do oka , to je většinou nejlepší volba. A tak se k nám dostala tchořovitá samička Sárinka (jméno pochopitelně měla dcera již dávno vybranéJ

  Pán nám ji zabalil do kusu hadru, vzal si peníze a nashledanou. Vše bylo tak rychlé, že jsem se ani nestačil zeptat, kdo jsou rodiče a kdy přesně se narodila. Pán už pak na pozdější maily s dotazy nereagoval. Cestu domů Sárinka celou prospala zabalená v hadříku.

 Byl to takový drobeček, že se vešla celá do mé dlaně a když jsme ji doma zvážili měla 100g. Pán sice tvrdil, že je očkovaná a odčervená, ale jak se za pár dní ukázalo nebyla to podle veterináře zřejmě pravda. Nejprve začal problém s jídlem .  Sárinka nechtěla nic jiného než jediný druh granulí (naštěstí máme u nás ve zverimaxu paní co je moc hodná, věděla které granule zaberou). Problém byl v tom, že její malinkatá tlamička si s granulkou prostě neporadila , tak že jsme je různě drtili. Další problém nastal když se jí začali asi po třech dnech slepovat očička, že ani neviděla, ale to naštěstí naše paní veterinářka vyřešila kapičkami .Ta taky vyslovila podezření,  že drobeček zřejmě bude výrazně mladší než pán uváděl. Dodnes si zřejmě nese následky tím, že je  maličká. Což nám, ale jak se zdá ani jí, rozhodně nevadí. Je čiperná,hodňoučká,papá normálně, ale každý kdo ji vidí si myslí , že je to mláďátko.Je to prostě náš lumpík Sárinka.

Takže to jsou naše zkušenosti s nákupem fretečky. Asi to chce si opravdu předem prověřit od koho si zvířátko berete. Ale ať už to bylo jakkoli rozhodně ničeho nelitujeme. Sárinka je náš a hlavně dcery miláček. Je to nepřehlédnutelný člen rodiny a hrozný lumpík. Je tak strašně zvědavá,  že nemá čas se s námi ani mazlit aby jí něco neuteklo. Přiběhne, olízne nás postupně všechny a už zase někam letí na průzkum. Nikdy bych nevěřil, že se dokáže fixovat na svého pána snad víc než pes. Všechny nás bere, dokonce už ani babičku nekouše, ale když přijde domů dcera tak to je koncert. Začne „vrkat“, vyšplhá po ní a začne jí olizovat tvář jako pominutá. Ráno když vyleze z klece vlítne prvně k dceři do postele a začne vítání po dlouhé noci. Zpočátku kousala, ne moc ale občas do krve. Nebyla vyloženě agresivní, ale spíš nedokázala rozlišit co je hra a co už bolí. Jednou mi dokonce udělala piercing do nosu. Nyní už je úplně v pohodě, i když je vidět že občas by si ráda kousla. Nejlákavější jsou mokré nohy z vany, to je na ní úplně vidět jak bojuje s chutí se zakousnout. Stačí ale říct „nesmíš“ a skutečně nekousne. Jinak je to taky velký turista. Chodíme s ní na procházky jako se psem a spousta lidí se diví jak cupitá. Taháme ji s sebou na dovolené , na chatu no prostě kam to jde , tak snad jí to nevadí.

 Co se týká jejího chování, řekl bych že prochází různými obdobími a některá se i po čase opakují. Někdy  stále „vrká“ jindy nevydá hlásku celé měsíce. Jindy si stále chce hrát a naopak je období, kdy jí ke hře prostě nedonutíte. Občas je vidět že jí procházky baví, jindy se více nosí než chodí. Prostě je to o tom stále přemýšlet cože se to v té uličnické chlupaté hlavičce vlastně děje, stále překvapuje a dalo by se o tom psát donekonečna. Takže na závěr trochu pozměněná citace z jednoho filmu (Postřižiny) „nudíte se ? kupte si fretku“